Zlí duchové proměnili mé spaní v každodenní peklo

VAROVÁNÍ: Čtěte jen pokud jste silná povaha!

( vaším úkolem bude v anketě vpravo určit, zda-li se jedná o naprosto vymyšlenou báchorku nebo pravdu, přeji pěkně počtení ;)

Mé první setkání s duchem bylo když jsem byl ještě dítě. Jelikož má mysl nebyla seznámena s existencí něčeho takového, považoval jsem to za běžný zážitek. Hluboko v podvědomí jsou ovšem programy, které stvořila příroda a strach z té bytosti se nedal překonat. Temnota nad naší rodinou měla historické základy, jako by nás někdo kdysi dávno proklel. Ničemu jsem nerozuměl. Byl to jen sen? Nebo je to skutečné? Je můj život sen nebo sen můj život? Kdykoliv jsem viděl tu bytost......toho démona....., napustil jsem si do spoďárů, bez legrace. To „něco“ mě pronásledovalo až do mých pěti let..

Kdykoliv jsem usnul..ve dne, v noci, tam všude na mě čekal ten zlý duch..

Vidina zlého ducha měla skoro vždy stejný průběh. Vylezl ze zdi, byl holohlavý a na sobě měl fialový hábit. V jeho tváři bylo zlo. Byl to něco jako démon, několikrát na mě mluvil, ale šlo mu jen o jedinou věc – zabít mě. Přišel k mému tělu a já se nemohl ani hnout. Pak vytáhl mou duši z těla a pokaždé mne chtěl vyhodit z okna, unést nebo prostě jakkoliv odstranit. Nemohl to ale udělat. Ne on sám, musel si k tomu sehnat někoho, koho jde lehce podmanit. Byl jen jeden člověk z naší rodiny, kdo to mohl udělat. Jeho jméno nesmím vyslovit. Když jsem byl ještě hodně malý, málem se mu to podařilo. Ten člověk opravdu vzal mé malé tělo a byl připraven mě vyhodit z okna. Démon získával čím dál tím větší moc, ale někdo mu stál v cestě. Byl to jiný duch, hodný a odlišný. Tu ženu jsem poprvé spatřil až v 11 letech, ale věděl jsem, že mě někdo chrání. Ona zabránila tomu člověku, aby mě zabil. Už jsem byl skoro za oknem a ten člověk se mě chystal vyhodit. Z třetího patra bych pád nemohl nikdy přežít. V naší rodině se rozhodli o této události navždy mlčet. Pravdivost těchto děsivých událostí jsem si potvrdil až v roce 2009, tedy po 25 letech. Doposud netuším, zda-li mi mé podvědomí pouze promítalo ten hrozný pokus o mou vraždu anebo jestli za tím pokusem nestál člověk, ale bytost z jiného světa. Vím ale jedno. V mých pěti letech použil ten zloduch jednoduchou lest, díky které se mu podařilo mě poprvé z toho okna vyhodit. Můj duch padal do hlubin, obraz mizel. Viděl jsem jen, jak ten démon vstupuje do mého těla, to byl konec. Zmocnil se mě, vstoupil do mě a od té doby už jsem ho nikdy neviděl..tedy..skoro..

Od narození jsem byl hodně nemocný. To zlo ze mě vysávalo život, několikrát jsem viděl, jak mi jakoby vysává žíly, z mých rukou šel světelný dým a on ho polykal. Od té doby, co do mě vstoupil, šlo mé zdraví pěkně z kopce. Odteď vysával život přímo zevnitř. On byl jako parazit, který napadne vaši imunitu a jediné, o co mu jde, je vás prostě vysát do poslední kapky. Ten démon mluvil cizí řečí, nic jsem mu nerozuměl, ale často se opakovala tato slova“ „rá“ , „raé“ , „kha amun ?ís“ „mort“ nebo „luxif.“

Jestli jsem to správně pochopil, tento démon pronásleduje mou rodinu už celá staletí. Klidně bych i věřil, že je to právě on, kdo stojí za sebevraždou mnoha členů mé rodiny. Nebyl jsem sám, kdo ho slyšel nebo viděl, můj otec ho zná taky. Viděl toho démona, slyšel ho, ale neuvěřil, že existuje. To je ideální stav pro ďábla – když ostatní nevěří v jeho existenci, pak je ta neviditelná práce mnohem snažší. Od mých pěti let jsem už démona v podstatě neviděl, i když.. ne tak docela. Měl teď perfektní skrýš – mé vlastní tělo. Jak chcete vidět něco, co je ve vás? Od toho roku 1987 se začal můj zdravotní stav opravdu vážně zhoršovat. Vyhubl jsem až na kost, pod očima jsem měl podlitiny, nikdo si s tím nevěděl rady. Chodil jsem věčně po doktorech, bylo to jedno vyšetření za druhým, ale z fyziologického hlediska jsem byl naprosto v pořádku. Nikdy u mě nebyla prokázána psychická, duševní nebo zhoubná porucha. I přes to jsem byl každý měsíc nemocný. Navíc se u mě začaly objevovat symptomy spánkové paralýzy, což způsobovalo, že se z mého spaní stávala noční můra. Paralýza není choroba, ale stav, v tom je veliký rozdíl. Věděl jsem, že to dělá on, ten démon. Zmocnil se mě pokaždé, když jsem si lehl do postele a byl sám. Dokonce i za světla. Do mých 11 let to bylo celkem snesitelné, ale to jsem ještě netušil, co přijde později..

Zlo už klepe na dveře..

Mezi pěti a jedenácti lety jsem toho moc neviděl, ale brzy se to navždy mělo změnit. Byla zima roku 1993 a já dostal silná anti-biotika. Byl jsem po dvou chřipkách a můj zdravotní stav byl vážný, v podstatě jsem se dva měsíce nehnul z postele a horečky, které nešly srazit, ohrožovaly funkci mých orgánů. Měl jsem dobrat poslední prášek, který jsem si vzal vždy v 5:00 ráno. Pokaždé přišla máma a vzbudila mě, ale tentokrát nepřišla, protože zaspala. Jenže k mé posteli někdo přece jen přišel. Pohladila mě po tváři a řekla mi, že musím vstát. Já si nejprve myslel, že je to máma, ale najednou jsem podle hlasu pochopil, že to není hlas mé mámy. Vyděsil jsem se strašným způsobem, protože ona mě hladila dál a já ji cítil vedle sebe. Byla skutečná, já nespal, to jsem si jistý. Byla to mladá paní, hubená a měla jemmý hlas. Když odešla, strachy jsem neotevřel oči ještě hodinu poté. Pak když jsem se odvážil otevřít oči, bylo už světlo.

O rok později se stalo skoro to samé. Opět jsem potřeboval dobrat anti-biotika, opět to byla poslední pilulka a znovu na mě máma zapomněla. Když přišla ta paní, vzpomněl jsem si na minulý rok a tentokrát jsem se rozhodl, že se otočím. Chtěl jsem ji spatřit. Strach mi to ale chvíli nedovolil. Když se zvedla z postele a odcházela, překonal jsem svůj panický strach a otočil se. Bylo trošku světlo a já ji tam spatřil – cizí ženskou, ale když jsem se na ni díval, najednou jsem neměl strach. Mluvila na mě telepaticky, já jsem se jí zeptal kam odchází a ona mi řekla, že se nemám bát, protože se zase střetneme. Pak už jsem ji viděl až v mých 17 letech a naposledy v 19 letech. Pokaždé mi pomáhala a myslím, že o tom zlém duchovi věděla víc, než já..

Spánková paralýza se u mě začínala prohlubovat. V roce 1998 už byly stavy naprosto neúsnosné. Z obyčejné paralýzy se stala každodenní muka. Nebylo dne, kdy bych něco neviděl, neslyšel a to byl teprve začátek. Nebyl jsem schopen rozpoznat, co z toho jsou halucinace a co vize. Na jaře jsem se setkal s dalším duchem – byl spjatý s domem, který si rodiče koupili u Kopidlna. Při jedné z paralýz se u mě vyskytla nová možnost – opustit své tělo, ano čtete dobře, doslova vystoupit duchem z vlastního těla. Od jara jsem se každou noc pokoušel vystoupit z těla a stále jsem byl dál a dál. Když už jsem pokročil tak daleko, že jsem byl do půl těla duchem mimo tělo, přišel čas, aby můj duchovní ochránce zasáhl. Ta žena, co se mi zjevovala před lety, se zjevila znovu a pokaždé se snažila o jediné – stáhnout mě zpátky do mého těla. V ten den to bylo obzvlášť nebezpečné, protože před mou postelí stál ten místní duch. Asi nebyl tak zlý, ale každopádně byl mocný, protože svou existenci dával najevo každému z mé rodiny a v podstatě každému, kdo spal v našem domě. Ona stále trvala na tom, abych s těmito pokusy přestal, že je to nebezpečné. Jenže já jsem hlava paličatá a nemohl jsem si pomoct. Tušil jsem, cítil jsem, že když vystoupím z těla, naleznu odpověď. Za 3 měsíce se stalo něco, co jsem opravdu nečekal. Můj unikátní výstup z těla měl naprosto neočekávaný průběh..

Byly to cesty do budoucnosti? Anebo jen hra neznámých sil mysli?

Nejprve jsem viděl, jak se otevírá nad mou hlavou světlo, to mě pohltilo. Můj duch letěl závratnou rychlostí do neznáma a najednou přišel pocit naprosté volnosti.. Otevřel jsem oči, ale to jsem asi neměl udělat. Než jsem se pořádně probral, zjistil jsem, že už nejsem ve svém pokoji. Nejen to, jsem totiž úplně někdo jiný, vedle mě je žena, kterou vůbec neznám a jsem v chalupě někde u vody. Když jsem se rozhlédl kolem sebe, viděl jsem technologie, které v té době ještě neexistovaly. Když jsem se podíval na své ruce, pochopil jsem, že to nejsem já.. Byl jsem v cizím těle, vůbec netuším proč a jak se to stalo, ale prostě jsem bylo někdo jiný někde úplně jinde. Nebyl to sen, to vím jistě, prostě to byla skutečnost, 100% a jistá. Nevydržel jsem to a omdlel jsem. Probral jsem se u nás v baráku na posteli. Doposud jsem si nedokázal tento zážitek vyjasnit. Co se to stalo? Byl to sen? Takhle živý sen není.. Věřím, že jsem se svých duchem dostal do mysli někoho jiného, věřím, že jsem zažil telepatii..

Stavy spánkové paralýzy se stále měnily v něco mnohem většího. Začal jsem chápat, že ten démon z mého dětství se mnou něco provedl. Jak do mě vstoupil nebo něco, tak zřejmě způsobil tyto „schopnosti“ nebo zážitky, říkejme tomu jak chceme. Jednou jsem se konečně dostal z těla úplně ven. Bylo to v Horních Počernicích u kamaráda Radka. Chodil jsem po bytě a můj duch zářil jako plasma. Viděl jsem všechno,  i když prostor byl jiný. Brzy jsem zjistil, že mimo tělo se čas prolíná a tak vidíš, co se teprve má stát nebo stalo v dávné minulosti a to se prolíná s přítomností. Jako by hmota neměla pevný tvar, jen se měnila s tvou myslí. Několik mých vizí se splnilo, tak jsem předpověděl některé události, které se později opravdu staly, včetně smrti člena rodiny a smrtelné nemoci dalšího člena mé rodiny. Ve svých 18 letech jsem měl perfektně pročtenou veškerou ezoteriku, co byla k dizpozici, včetně Bible. Musel jsem začít hledat odpověď na to, co se se mnou děje, protože už jsem se necítil normální. V roce 2000 jsem se rozhodl skrze křesťanský rituál vypudit démona ze svého těla. Po mnoha nocích děsivých vidin démon opravdu z těla vylezl. Byla to bolest jako když vám někdo trhá žíly. On ale nechtěl odejít, jen se rozhlédl a zase vstoupil do mého těla. To se opakovalo několikrát, než jsem objevil tu největší zbraň, něco, čeho se ten démon bál víc, než čehokoliv jiného – kdykoliv jsem vyslovil slovo „Ježíš,“ bylo to jako bych do něj zabodl kudlu. Nebyl jsem věřící a ani dnes nejsem aktivní křesťan, nicméně to zafungovalo a démon nakonec odešel. Samozřejmě to nebyl konec, vždy se vrátil zpátky a opět vstupoval do mého těla.  Po dvou letech těchto bojů se ovšem démon rozhodl odejít z mého těla nadobro, cítil že slábne a že jeho vliv už není tak velký jako kdysi. Jako pomstu mi připravil dva roky každodenních nočních můr v podobě vizí budoucnosti, toho co přijde. V roce 2002 veškeré zlo ustoupilo do ústraní. V mé duši zavládla chuť změnit svůj život, chtěl jsem od té temnoty pryč a co nejdál to půjde.

Poslední setkání s temnotou..

Dlouho se mi dařilo žít lepší život. Do roku 2006 jsem zmírnil stavy na úplné minimum a začal se cítit jako normální člověk. Bylo pár zážitků, ale nic tak silného, abych to nezapomněl. Jenže já hlupák jsem zapomněl až příliš a byl čas mi připomenout, proč jsem měl kdysi respekt před smrtí. Před třemi lety jsem založil spolek zvaný VOLAVKY a našim cílem bylo nahrávání materiálů z onoho světa. Byla to strašná hloupost, jak jsem mohl po tom všem dělat něco tak stupidního a neuváženého?? Zahrával jsem si tak dlouho, až se mi dostalo odplaty, chodili jsme po hrobkách, vyvolávali síly, do kterých nám nic nebylo a v zimě roku 2008 jsem spatřil něco tak strašného, že jsem se od té doby rozhodl dát od Volavek naprosto ruce pryč. Před mým zrak stál ten nejděsivější a nejhorší duch, kterého jsem kdy spatřil, tentokrát žádná paralýza, žádný spánek nebo únava, prostě tam stál minutu a půl a zíral na mě těma šílenýma očima, co já vím, kdo to byl, ale vím, co z něj šlo. Šlo z něj čisté zlo, smrt a temnota. U této události byla jen má bývalá přítelkyně a co na tom bylo nejlepší? Ona nic neviděla.. Nic! Vím, že si ten duch vybral mě, že ho uvidí jen ten, kdo ho vidět chce. Telepaticky mi sdělil, že zemřel v autě, zabil svou arogantní jízdou celou svou rodinu, ženu, dítě i rodinu toho, kterého sejmul v protisměru. Za svou chybu zaplatil draze – bloudí po této zemi, je tu sám jako duch, sžírán svědomím. Stál tam a byl celý od krve, bylo to něco tak děsivého, že jsem nic tak strašného nikdy ještě neviděl. Jeho pohled byl jako pohled psychopata, krev byla všude..

Co říct závěrem?

Ano, tato oblast mého života si vybrala mne, ne já ji. Je mi jedno, jestli mi věříte nebo ne, protože já vím své – toto jsem skutečně prožil a věřte mi, že drtivá většina z vás by nic takového zažít nechtěla. Od mala jsem viděl duchy, prožíval muka s někým neviditelným, kdo ničil a ničí život mě a mé rodině. Dnes už vím, jak proti němu bojovat, to se nebojte, i když se nakonec stejně vrátí a zkusí to, já zase nakonec vím, co na něj platí. Právě proto nemohu už nikdy bydlet ve starých domech, být v noci někde u citlivého místa, kostela, hřbitova, místa činu atd. Nemůžu, protože pokaždé vycítím to místní fluidum. V Německu v roce 2006 jsem tak úspěšně odhalil místo tragédie z roku 1926, jednalo se o největší explozi továrny na uhlí v historii celé Evropy. Tehdy tam zemřelo přes 150 lidí, na tom místě je dnes kolej Univerzity.  V Lipsku jsem odhalil tajné místo německých nacistických jednotek, všechny tam povraždili. V Kobylisích jsem se střetnul s malou Anetkou, šestiletou židovkou, kterou rodiče chtěli zachránit před gestapem, ale přitom ji uvěznili na půdě, kde zemřela hladem a žízní. Její křik už nikdo neuslyšel. V roce 1996 jsem předpověděl zcela správně výstavbu metra Černý Most, popsal jsem přesně, jak bude metro vypadat a také domy v okolí stanice. Několikrát jsem spatřil ducha mé babičky a také duchy v různých starých domech. Dohromady jsem v životě spatřil přes 20 neživých bytostí, z toho tři nebyli lidé, to jsem si jistý. Předpověděl jsem minimálně 5 událostí, které se opravdu nakonec staly, včetně teroristických útoků na USA 11. září 2001.  Tímto článkem do svého blogu jsem chtěl varovat všechny ty, kteří by se rozhodli nerespektovat tyto nadpozemské věci a vysmívali se jim – buďte si jistí, že život po smrti existuje a že existují síly, které jsou hrůzostrašné, nelidské a neviditelné. Když už se tyto věci rozhodnout zviditelnit, pokud se rozhodnou vybrat si zrovna vás, změní to celý váš život. Už nikdy nebudete klidně spát, už nikdy nebudete žít povrchní lidský život a přitom nepřemýšlet nad tím, zda-li za vašemi zády nestojí někdo neviditelný, kdo vám tajně pomáhá nebo naopak tajně škodí...

Klidně tomu nevěřte, ale jedním si buďte jistí – vaše tělo je naprogramované tak, aby se těchto věcí bálo. A příroda by nikdy nestvořila takový pud, pokud by k tomu neměla pádný důvod. Takže pokud příroda věří, že existuje posmrtný život a donutí vás se duchů bát, pak i vy byste měli věřit, že existuje a respektovat ho.. a že se nebojíte? Skutečně? ......pak se modlete, aby si nevybrala dnes v noci zrovna vás.. ;)

Autor: Radoslav Banga